Duhovou prádelnu zná dokonale, vždyť stála u jejího zrodu. Dnes je její jednatelkou, vizionářkou, která neustále přemýšlí o rozvoji, ale i udržitelnosti sociální firmy Duhová prádelna. Proč? Co jí žene k tomu, aby přemýšlela o tom, proč nestačí dvě provozovny, ale měli bychom přemýšlet o dalším konceptu a rozšíření Duhové prádelny? Jsou za tím lidé, se znevýhodněním, kterým stávající prádelny, ale v budoucnu třeba i nové provozovny, dávají tolik důležitou práci. Lidé, kteří tvoří Duhovou prádelnu a Eva je zná mnohé hodně let. Za každým člověkem, který prádelnou prošel vidí jeho silný příběh a tyto příběhy umí vyprávět. Chce je vyprávět postupně i vám. Dneska se začtěte do úvodu, ve kterém Eva Brožová vzdává svůj obdiv k těm, kteří i přes svůj hendikep jdou každý den dělat užitečnou práci. Margita Losová
Duhová prádelna slaví 13 let od svého vzniku. Ano, není to žádné kulaté výročí, ale každý rok vychází nové Slunce naděje, že práce bude i nadále, že budou spokojení zákazníci a tím i spokojení zaměstnanci. Paleta našich zákazníků je pestrá jako plátna impresionistů. Neuvěřitelná škála jedinců, firem menších i větších, státních firem, školek, škol atd., obrovské množství. Někteří mají menší zakázky, někteří velké. Všichni naši spokojení zákazníci jsou jednotliví lidé, kteří pomáhají utvářet obraz o našich zaměstnancích, pro které je tato práce šancí na lepší život. Děkujeme!
Jaký je to život? Přemýšlím, co napsat o životě lidí, kteří z různých důvodů pracují v Duhových prádelnách. Jakou ušli cestu až sem, kdy pracují u praček, u mandlu, jezdí autem s prádlem, balí balíky čistého, voňavého prádla, vyndávají prádlo z praček a sušiček. Jaké životy museli opustit, co dělali dříve nebo je ta práce pro ně výhra a jak snáší situaci právě teď a tady.
Zkouším si vzpomenout na sebe, jaké to bylo, když jsem přicházela do nového zaměstnání, zda jsem vždy v té práci chtěla být nebo to byla jen nutnost výdělku, aby člověk přežil, žil, měl své finance. Jelikož už mám své roky, dalo by se říci, že mám bohaté zkušenosti. Měla jsem pár zastavení v životě, kdy jsem opravdu v práci byla nešťastná, ale jedná se o dobu, která by se dala spočítat na dny. Měla jsem velké štěstí, že má práce mě hnala vždy dopředu, potřebovala jsem ještě něco domyslet, dodělat, bavilo mě být součástí nějaké změny, mít možnost posouvat hranice, vize, cíle do bodu, kdy bych si mohla říci, ano, mělo to všechno smysl. Děkuji za to, že jsem mohla zažít takové životní etapy a dojít až sem.
Dnes jsem v Duhové prádelně a hledím na muže a ženy, které se zde sebejistě pohybují. U praček jsou pánové, kteří se tam střídají, hlídají až pračky doperou, aby zavolaly kolegyně od mandlu, které prádlo dají do sušiček. Pozor, hlavně to nepoplést. Nevím, kam mám koukat dřív, abych zachytila rychlost změny. Je to správně? Pro jistotu ještě kontroluje paní vedoucí, zda to je dobře. Není to jednoduché, v té hlavě všechno udržet. U mandlu jsou dvě ženy, jedna mandluje, druhá vymandlované prádlo skládá. Nechápu zručnost ženy u mandlu, ruce jí kmitají, pomalu se líhne ze spodu krásná bílá cícha. Druhá žena ji přebírá a tvoří balíčky jeden jako druhý a pokládá vedle na komínek již složeného. Nedá mi to a musím si jít sáhnout na uhlazené komínky a přičichnout si té krásné prádelnové vůni. Je to specifická vůně, ano vůně prádelny. Prodávají dokonce takovou svíčku, kterou když zapálíte, voní jako vyprané prádlo. Mám ji ráda, s dcerou si ji kupujeme, říkám, zapal ji, ať tu máme prádelnu😊.
Přichází další žena, odebírá precizně vytvořený balíček a jde k takovému stolku, který pomáhá balit nebo balí celé sama. Asi z toho musí večer bolet ruce. Není to nic snadného zvedat a otáčet celý den balíky a úhledně, čistě zabalit, aby mohly ke svému majiteli. Přijde pan řidič, přiveze špinavé prádlo, které má svůj systém kam se ukládá. Chvíli probere papíry s paní vedoucí a už nosí balíky čistého prádla do auta. Musí spěchat, má toho hodně, jezdí přes celou Prahu, někdy i mimo Prahu. Domlouvají se s paní vedoucí, kam nejdříve pojede, volal zákazník, že je to urgentní, snaží se vyhovět, přeorganizuje cestu. Uf.
Teď zmíním nejdůležitějšího člověka celého našeho „podniku“, paní vedoucí. Všichni jí respektují, obrací se na ní nejen s prací, která má následovat, ale také se svými starostmi i radostmi. Je jejich vrbou, sdílí vše upřímně, s porozuměním. Pomůže s dopisem na úřad, promluví s asistenty nebo rodiči. Má pochopení. Ovšem práce je nejdůležitější, zakázky čekají a když je potřeba máknout nemá slitování. Podobným procesem vše probíhá i v druhé prádelně. Je to každodenní koloběh života mezi voňavým prádlem. Po době strávené v prádelně jsem unavená, jenom z toho frmolu, který sleduji. Zažívám pocit velkého respektu ke všem zúčastněným.
Ráda bych vám postupně představila příběhy lidí, kteří pracují v Duhové prádelně. Jsou to různí lidé. Lidé, kteří žili své plné životy a ze dne na den se něco přihodilo, něco, co ovlivnilo jejich další život. Najednou tu není ta jistota, se kterou chodili po této zemi, věděli, co je každý den čeká. Najednou je tady prázdno, otázka, co bude dál, budu ještě někdy vůbec pracovat? Nebo lidé, kteří od své dospělosti nikdy nepracovali, nikdo je nechtěl zaměstnat, nebyla pro ně vhodná práce, co bude dál? Budou sedět doma, rodina se trápí, co s nimi? Nebo lidé, kteří to zkoušeli všude možně, ale nikde to nešlo, cítili se špatně, ponížení, zbyteční. Ano, toto všechno jsou naši zaměstnanci. Někteří souhlasili, že se s námi o svůj životní příběh podělí.
Eva Brožová
jednatelka Duhové prádelny
